rajce.net - místo pro vaše fotografie

Každý rok okolo 1. máje se koná akce Bílý kámen - otevření silnice vedoucí vojenským prostorem Libavá v Oderských vrších veřejnosti. Každý cyklista z okolí by se této akce měl zúčastnit. Cesty procházejí i pěší turisté a projíždějí je auta a autobusy. V každém případě si všichni mohou prohlédnout krásnou a nedotčenou přírodu a připomenout si obce, které bůhví proč musely zaniknout. Dnes z některých nezůstaly prakticky žádné stopy, jiné živoří v rámci vojenského újezdu. Naštěstí se území vojenského újezdu zmenšuje a vznikne několik nových samostatných obcí, další se připojí k jiným. Přejme jejich obyvatelům mnoho štěstí a hlavně i nějaké investice. Ani stát by na ně neměl zaponemout, hodně jim dluží. Fotografie pochází z akce Bílý kámen 2012, která se konala krásného slunečního dne 28. dubna 2012 za obrovského zájmu veřejnosti. Autor měl tu čest projet trasu z Olomouce přes Mrsklesy, Bílý kámen, Město Libavou ke kostelu ve Staré Vodě a zpět.

Mezi obcemi Grygov a Krčmaň na Olomoucku se nachází dvě významné chráněné lokality - zbytky stepi U bílých hlin a místo, kde díky vápenité půdě roste řada chráněných rostlin - U Strejčkova lomu. Na samém začátku jara tu vykvétá koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). V této lokalitě byla popsána jeho přirozená varieta „Moravica“ s užšími úkrojky listů. (Zdroj: Wikipedia). Snímky byly pořízeny 24. a 25. března 2012.

Olomouc je překrásné město a když se vydaří takový podzim jako v letošním roce ....
Obrázky byly pořízeny na konci října a začátkem listopadu 2011.

Na Ještědu byl určitě každý. Já naposledy letos začátkem listopadu v krásném podzimním počasí, které však bohužel nepřálo dálkovým výhledům. Přístup na 1012 m vysokou dominantu nad městem Libercem je mimořádně snadný - lanovkou, autem (parkoviště je u chaty Ještědka cca 300 m pěší chůze od vrcholu), pěšky a dokonce i na kole (pěknou asfaltovou horskou silnicí). Hotel, mezinárodně uznávané dílo libereckého architekta Hubáčka, je jednou z nejlepších ukázek evropské architektury 60. let minulého století. Nejen samotná stavba, ale i její inventář včetně nábytku a nádobí, jsou výsledkem unikátního návrhu. Škoda, že tato krásná památka zatím čeká na nezbytné opravy.

Jedna z nejsnadněnších, ale i nejhezčích tras ve Vysokých Tatrách vede od Štrbského plesa k Popradskému plesu a odtud na Ostrvu a dále. Po cestě ze Štrbského plesa k Popradskému jsou krásné výhledy na Popradský hrebeň, Zlomiskovou dolinu a Ostrvu. Samotný výstup na Ostrvu je díky upravenému chodníku nečekaně snadný a pohled shora na Popradské pleso s chatou na břehu asi nikdy nezevšední. Z Ostrvy se dá vrátit k Popradskému plesu a pak kolem symbolického hřbitova obětí Tater pohodlně sejít k zastávce električky. Jinou možností je pokračovat po tatranské magistrále s leteckým pohledem na podtatranskou kotlinu k Batizovskému plesu - zde lze odbočit do Vyšných Hágů a skončit - nebo pokračovat dále ke Sliezskému domu. Trasa ze Štrbského plesa do Vyšných Hágů měří asi 17 km a je třeba vystoupat 1046 m. Zabere asi 6 hodin.
Album bylo pořízeno během krásného podzimního dne 2.10.2011.

Belanské Tatry - nejvýchodnější část tatranského masivu nejsou nejvyšší, ale vynikají malebností, zejména krásnými vápencovými útvary. Bohužel z důvodů ochrany přírody jsou přístupné velmi omezeně. Jediinými možnostmi, jak se do tohoto pohaří dostat, jsou turistická stezka z Tatranské Kotliny a naučná stezka ze Ždiaru. Já jsem si vybral trasu z T.Kotliny k chatě Plesnivec, přes Rakúsku poľanu k Velkému Bielemu plesu. Odtud tůra pokračovala již Vysokými Tatrami k Zelenému plesu, potom na Velkou Svišťovku, ke Skalnatému plesu, na Hrebienok a do Starého Smokovce. Délka tohoto přechodu byla 27 km, bylo třeba nastoupit 1930 výškových metrů. Fotografie byly pořízeny dne 1. října 2011.

V Jeseníkách, v údolí Divoké Desné nad vesnicí Kouty nad Desnou, pracuje od roku 1994 největší přečerpávací eletrárna ČR - Dlouhé stráně. Název pochází od 1390 m vysoké hory, na jejimž vrcholu byla vyhloubena horní nádrž. Elektrárna je vybavena dvěma reverzními Francisovými turbínami o výkonu po 325 MW. Slovo reverzní znamená, že turbiny lze přepnout do režimu, kdy nejsou poháněny vodou stékající z horní nádrže do dolní, ale naopak poháněny elektřinou čerpají vodu z dolní nádrže do horní. Generátory pak působí jako elektromotory. Samozřejmě zatímco elektrárna vyrábí elektrřinu v odběrových špičkách (po dobu maximálně asi 6 hodin) - kdy je nedostatková a tedy drahá, sama elektřinu pro přečerpávání vody spotřebovává- ovšem tehdy, je-li elektřiny dostatek a je tedy levná.
Exkurze do elektárny se uskutečňuijí od nově vybudovaného lyžařského střediska Kouty n/D - autobus návštěvníky zaveze k elektrárně a pak k její spodní nádrží. K horné nádrží se pak lze dostat lanovkou v lyžařském areálu a pak buď pěšky (4.5 km) nebo kyvadlovým autobusem. Fotografie byly pořízeny 24.9.2011.

Roháče - část Západních Tater - jsou jedním z nejhezčích slovenských pohoří. Letos se mi o tom podařilo přesvědčit i několik svých přátel a i když nám počasí příliš nepřálo, prožili jsme tu překrásný víkend. Fotografie byly pořízeny 9.-11.9.2011.

Bystrá (2248 m) je nejvyšší horou Západních Tater. Nejkrásnější i když dosti obtížný přístup na ni vede přes Bystrou dolinu. Tato překrásná dolina je pro svoji odlehlost poměrně málo navštěvovaná, lze se zde však setkat s krásnou horskou přírodou včetně typických představitelů tatranské fauny - svišti a kamzíky.
Východiskem do Bystré doliny je Hrdovo - autobusová zastávka na hlavní silnici vedoucí z Liptovského Hrádku na Podbanské - asi 5 km před Podbanském.
Obrázky jsou ze dne 6.8.2011, kdy jsem absolvoval trasu Hrdovo - Bystrá dolina - Bystrá - Bystré sedlo - Blyšť - Pyšné sedlo - Kamenistá dolina - Podbanské. Hodně náročná trasa měří asi 21 km a je při ní třeba nastoupat okolo 1600 m.

Súlovské skály se tu objevují již opakovně. Není divu, místo, kde je na tak malé ploše tak mnoho k vidění, se hledá těžko. Súlovské skály jsou velmi vděčným a blízkým turistickým cílem. Nachází se u města Bytča v žilinském kraji. Za své zajímavé tvary vděčí vápenitým slepencům. Roste zde roste neuvěřitelné množsví květin a žije zde i řada jinde vzácných živočichů. Scenerie působí jako ve filmu o Indiánech - zejména děti si tu proto příjdou na své. Turistika zde není nijak obtížná, je tu výborné značení a v obtížnějších místech opravené žebříky.
Obrázky pochází z 12.6.2011, kdy Súlovské skály okouzlily mé kanadské přátele.

Babia hora - nejvyšší hora pohoří Oravské Beskydy (1725 m). Je to nejenom nejvyšší horou celých Beskyd, ale i nejvyšší horou Sloenska mimo Tatry. Leží na severní Oravě na slovensko - polské hranici. Východiskem je chata Slaná Voda u obce Oravská Polhora. U chaty lze dobře zaparkovat. Cesta nahoru vede kolem hájovny, která inspirovala nejvýznmamnějšího slovenského básnika Pavla Országha Hviezdoslava k jeho dílu Hájnikova žena.
Výstup je středně náročný i přes výškový rozdíl 1000 m ho lze zvládnout bez problémů. Vrchol poskytuje pozoruhodný výhled na okolní pohoří, je jedním z nejlepších v celých Karpatech. Turistické značení je kvalitní a časy vyznačené na šipkách jsou velmi realistické . Obrázky byly pořízeny 4.června 2011.

Všichni obyvatelé města Olomouce znají říčku Bystřici, která protéká městem a ústí v něm do řeky Moravy. Většinou ji ale nazývají nesprávně Bystřička. Bystřice pramení pod Slunečnou v Nízkém Jeseníku a po značnou část svého toku tvoří hranici mezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy. Její údolí je ukázkou hezké krajiny a nedotčené přírody. Vycházka kolem ní je dobrým tipem na snadný a zajímavý rodinný výlet. Obrázky byly pořízeny dne 14.5.2011 na trase Domašov nad Bystřicí - Hrubá Voda. Tato trasa - celá po modré značce - měří asi 13 km a lze ji pohodovou chůzí absolvovat asi za 3,5 hodiny. Část trasy lze absolvovat i na kole.

Vršatecké bralá jsou málo známá ale velmi malebná a romantická přírodní scenerie ležící v Bílých Karpatech na Slovensku mezi vesnicemi Červený Kameň a Vršatecké Podhradie nedelako hranic s Českou republikou. Dá se tam dojet z Horní Lidče za Vsetínem přes Nedašovu Lhotu nebo přes Púchov, Lednické Rovné a Tuchyňu. Fotografie jsou ze dne 9.4.2011, kde se do této přírodní památky vydala skupinka horalů ze Střední Moravy. Za upřesnění názvů místní květeny musím poděkovat účastnici výpravy M.K.

Kriváň - překrásná hora, která je současně slovenským národním symbolem. Leží v západní části vysokých Tater, měří 2 494 m. Je na něj relativní snadný přístup, snad jen vzhledem k výšce je fyzicky náročnější. Vhodným východiskem k výstupu jsou Tri studničky - myslivna asi 4 km za Podbánským ležící na hlavní cestě Podbánské - Štrbské Pleso. Zde lze bez problémů zaparkovat. Jiná má výprava na tuto horu (v roce 2005) je již zdokumentována ve starším albu Kriváň na adrese http://horochodec.rajce.idnes.cz/Krivan. Dne 9. října 2010 bylo výjimečně krásné počasí, takže vrchol přilákal mnoho lidí a výhledy opravdu stály za to. Ne všechny fotografie jsou moje dílo - za některé z nich musím poděkovat jedné z účastnic výpravy - paní M.K.

První zářijový víkend roku 2010 jsem se zúčastnil zájezdu KČT z Přerova do Tater. V jeho průběhu jsme navštívili Klak v Martinských holích, pokusili se přejít Tatry z Bielovodské doliny před Polský hrebeň a vystoupili k Teryho chatě. Protože nám počasí příliš nepřálo - častý déšť, mlhy a mokrý, těžký sníh od 1600 m výše, museli jsme své plány poněkud redukovat - přechod Tater jsme museli ukončit pod Litvorovým plesem, a ani pokračování za Teryho chatu nebylo možné. Velký dojem ale na mě udělali účastníci zájezdu, kteří ani v nepříznivém počasí neztratili nadhled a humor. K tomu vydatně přispěla vedoucí zájezdu, paní Jarka Pavlíková.
Fotografie byly pořízeny 2.-4.9.2010.

Roháče (část Západních Tater) jsou mnoha vysokohorskými turisty pokládány za nejkrásnější slovenské hory. Přestože nedosahují takových výšek jako Vysoké Tatry a většinou ani nejsou tak strmé, poskytují úžasné zážitky, protože se jejich hřebeny dají přecházet po délce. Kromě dalekých výhledů a krásné vysokohorské přírody nabízejí také trochu adrenalinu z obtížných stezek vedoucích skalami často nad hlubokými propastmi, které nejsou zajištěny tolika řetězy jako ve Vysokých Tatrách. Tůry v Roháčích jsou náročné fyzicky i psychicky, vyznačují se dlouhými nástupy a velikými převyšeními. Jsou obtížné, ale nezapomenutelné.
Obrázky byly pořízeny v šťastný pátek 13. srpna 2010 během tůry po trase Zverovka - Predný Salatin - Brestová - sedlo Parichvost - Salatin - Skriniarky - Spalená - Pachoľa - Baníkov - Prislop - Žiarská chata. Trasa měřila 14,5 km a na této poměrně krátké vzdálenosti bylo nutno nastoupat celkem 1707 výškových metrů.

Priečne sedlo je přechod mezi Malou a Velkou Studenou dolinou ve výšce 2352 m. Cesta přes ně je povolena pouze ve směru od Téryho chaty ke Zbojnické chatě. Je všeobecně pokládáno za nejobtížnější volně přístupné misto v Tatrách. Ač jsem je přešel několikrát, myslím, že i když to je hodně těžká tůra, realita není přece jenom až tak dramatická, jak bývá líčena u piva.
Jedna z mých minulých cest přes Priečne sedlo je zdokumentována na http://horochodec.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_Studene_doliny_a_Priecne_sedlo.
Malá Studená dolina je mimořádně pěkná, na rozdíl od Priečneho sedla je cesta touto dolinou až k Téryho chatě poměrně snadná a zvládne ji každý, kdo je aspoň trochu fyzicky zdatný. V dolní části doliny nás čekají nádherné výhledy zejména na Stredohrot a Žĺtou stenu, skupinu Lomnického a Pyšného štítu, v horní části u chaty uvidíme kouzelné scenerie Pěti Spišských ples, Baraních rohů a Ľadových štítů.
Východiskem i cílovým bodem je Hrrebienok resp. Starý Smokovec.
Fotografie byly pořízeny 10.září 2009.

Slovenský ráj je překrásná romantická krajina ležící mezi řekami Hornád a Hnilec poblíž Spišské Nové Vsi. Jsou pro něj typické soutěsky s četnými peřejemi a říčnímy průlomy, dech beroucí výhledy, hluboké lesy i mnoho květin a zvěře. Zajímavé je, že většina jeho území leží v poměrně malé nadmořské výšce – pod úrovní Spišské kotliny a pouze několik vrcholů je vyšších než 1000 m. Specialitou jsou stezky vedoucí divokými roklinami těsně kolem vodopádů, vybavené četnými žebříky, lávkami a jistícími řetězy, takže jejich přechod není obtížný. Jediné, co je třeba, jsou kvalitní boty s neklouzající podrážkou. Vzhledem k počtu zajímavostí a určité odhlehlosti lze doporučit vícedenní – nejméně víkendový pobyt.
Obrázky pochází z mého archivu - z kratičké jednodenní výpravy dne 15.07.2005, během níž jsem navštivil prielom Hornádu, Kláštorskou roklinu, Kláštorisko, Sokoliu dolinu, Malý a Velký Kysel a Tomašovský výhlad.

Po čtyřech letech jsem se znovu vydal na trasu Štrbské pleso - Mlynická dolina - vodopád Skok - Bystrá lávka - Furkotská dolina - Štrbské pleso. Minulá - podzimní - výprava, která proběhla před čtyřmi lety, je dostupná na rajčeti:
http://horochodec.rajce.idnes.cz/Tatry_-_Mlynicka_dolina_a_Bystra_lavka
Tura vede přes sedlo vyšší než 2300 m n.m., a i když není z těch úplně nejobtížnějších, je to opravdu vysokohorská turistika a nelze ji tedy podcenit. I tak ji lze doporuči těm, kteří chtěljí projít vysokohorské úseky a netroufají si na ty nejtěžší. Fotografie pochází z horkého letního dne 16.7.2010.

Chočské pohoří leží severně od přehrady Liptovská Mara u Liptovského Mikuláše. Nejvyšším vrcholem dosahujícím výšky přes 1600 m je Velký Choč. Obrázky z výpravy na tuto horu jsou v albu
http://horochodec.rajce.idnes.cz/Velky_Choc .
Ostatní vrcholy pohoří jsou oproti Velkému Choči o hodně nižší.
I když tak pohoří není příliš vysoké, díky svému složení z vápence a travertinu je velmi malebné. Asi 15 km od Liptovského MIkuláše leží dvě romantické doliny - Kvačianská a Prosiecká. Mezi nimi se tyčí hora Prosiečné s typickým skalnatým vrcholem.
Průchod dolinami je velmi zajímavý a přitom vůbec není obtížný. Je tu možné obdivovat vodní mlýny na Oblazoch, vodopády, krasové jevy, vývěry potoka, krásné a vzácné květiny i živočichy.
Po tůře je možné navštívit i městečko Lúčky s vodopádem a s ním sousedící vesnici Kalameny s termálním pramenem.
Tato lokalita je jedním z důvodů, proč je Liptov považován za jeden z nejkrásnějších koutů Slovenska.
Fotografie byly pořízeny 5.7.2010.